Při plánování stavby domu nebo rekonstrukce budovy se rozhodujeme pro inovativní řešení, jako jsou senzory oxidu uhelnatého, plynu nebo kouře. Vybavením domu například senzorem kouře výrazně zvyšujeme naši bezpečnost. Proto se vyplatí vybavit dům senzory kouře, plynu nebo oxidu uhelnatého, které umožní detekci nebezpečí. Senzor kouře chrání před požárem, senzor oxidu uhelnatého před otravou oxidem uhelnatým a senzor zemního plynu varuje před únikem plynu. Jak se ale přesně liší?
Zkontrolujte senzory nebezpečí u velkoobchodníka Onninen
Kam namontovat detektor kouře?
Správně nainstalovaný detektor kouře by měl být umístěn uprostřed stropu místnosti. Dále od ventilátoru, dveří nebo okna, které by odfouklo potenciální hrozbu a zabránilo detektoru kouře v její detekci.
Během procesu spalování nebo i počátečního zapálení vzniká kouř. Zdrojem kouře může být spálená večeře, ale také doutnající vadná elektroinstalace, otevřený krb nebo kamna. Jeho rychlá detekce umožňuje okamžitou reakci a případné přivolání pomoci dříve, než vypukne požár a pohltí celý náš dům. Tomu lze předejít instalací detektoru kouře.
Schéma montáže senzoru
Schéma instalace kouřového senzoru
Jak se vyrábí oxid uhelnatý?
Oxid uhelnatý vzniká v důsledku neúplného větrání a provzdušňování místnosti, pokud je větrání neefektivní. Oxid uhelnatý se hromadí, zejména pokud jsou větrací mřížky záměrně utěsněny. Oxid uhelnatý může vznikat v neefektivním plynovém ohřívači vody nebo může být do místnosti vháněn i komínem.
Potenciálním zdrojem oxidu uhelnatého jsou kamna nebo krb, kde nedostatek dostatečného přívodu vzduchu způsobuje již zmíněné nedokonalé spalování. Detektor oxidu uhelnatého namontovaný ve výšce očí v nejčastěji používané místnosti umožňuje objektivní posouzení množství částic CO ve vdechovaném vzduchu. Montáž detektoru kouře a oxidu uhelnatého v jednom zařízení na strop vede k chybným údajům, protože ani 100% účinný ventilační systém není schopen okamžitě odstranit přirozeně se vyskytující oxid uhelnatý v množství, které nepředstavuje zdravotní riziko.
Příznaky otravy oxidem uhelnatým
Koncentrace CO ve vzduchu ppm* | Doba inhalace (přibližná) a rozvoj příznaků |
| 50 | Maximální přípustná koncentrace pro nepřetržitou expozici po dobu 8 hodin. |
| 150 | Mírná bolest hlavy po 1,5 hodinách. |
| 200 | Mírná bolest hlavy, únava, závratě, nevolnost po 2-3 hodinách. |
| 400 | Bolest v přední části hlavy do 1-2 hodin. Život ohrožující po 3 hodinách. |
| 800 | Závratě, nevolnost a křeče do 45 minut. Ztráta vědomí do 2 hodin. Smrt do 2-3 hodin. |
| 1600 | Bolest hlavy, závratě a nevolnost do 20 minut. Smrt do 1 hodiny. |
| 3200 | Bolest hlavy, závratě a nevolnost do 5–10 minut. Smrt do 25–30 minut. |
| 6400 | Bolest hlavy, závratě a nevolnost do 1-2 minut. Smrt do 10-15 minut. |
| 12800 | Smrt během 1-3 minut. |
*Jednotka ppm udává koncentraci (toxického) plynu.
Schéma montáže senzoru oxidu uhelnatého
Zkontrolujte senzory nebezpečí u velkoobchodníka Onninen
Kam nainstalovat senzor plynu a senzor zemního plynu?
Pro správnou diskusi o tématu je třeba zdůraznit, že metan je zemní plyn dodávaný z instalace a směs propanu a butanu, neboli LPG, pochází z lahve. První z nich je lehčí než vzduch a senzor zemního plynu monitorující jeho koncentraci je namontován na stropě, zatímco senzor plynu má velmi vysokou hustotu a hromadí se na podlaze. Plyny, které se mísí se vzduchem, vytvářejí výbušnou směs a jedna jiskra ze spínače stačí k vyvolání smrtelného výbuchu.
Vzhledem k tomu, že oba plyny mají odlišné struktury a výhřevnost, nelze je správně detekovat „univerzálním“ senzorem. Použití takového společného senzoru povede k falešným poplachům, nebo v horším případě k žádným poplachům. Pro plnou ochranu jsou potřeba dva senzory: senzor plynu a senzor zemního plynu.
Schéma instalace senzoru LPG
Schéma montáže senzoru plynu/senzoru metanu
Buďte obzvláště opatrní s takzvanými „magickými“ zařízeními, která detekují vše najednou. Jeden senzor na stropě nikdy neodhalí všechny hrozby nebo na ně upozorní, i když neexistuje žádná bezprostřední hrozba.
Kam by se neměly instalovat detektory oxidu uhelnatého, detektory kouře, detektory plynu a detektory zemního plynu?
- Příliš blízko oken, dveří a mříží
větrání: Montáž senzorů, např. senzorů oxidu uhelnatého, příliš blízko oken, dveří nebo větracích mřížek může ovlivnit jejich funkci. Blízkost těchto prvků může vést k rušení signálu, což ovlivňuje přesnost odečtů senzorů. Pro zajištění správné funkce senzorů se doporučuje montovat je na místa, která nejsou přímo vystavena dopadu proudění vzduchu z těchto zdrojů. - V proudu vzduchu z mechanické ventilace nebo klimatizace: Snímače, např. detektory kouře, by neměly být montovány do přímého proudu vzduchu vycházejícího ze systémů mechanické ventilace nebo klimatizace. Silné proudění vzduchu může rušit odečty detektorů kouře nebo způsobit jejich nestabilní provoz. Je důležité umístit detektory kouře na místa, kde je proudění vzduchu rovnoměrné a nerušené.
- Přímo nad plynovým sporákem,
kamna nebo krb (minimální vzdálenost 150 cm): Instalace senzorů, např. plynových senzorů, přímo nad plynový sporák, kamna nebo krb může vést k nesprávným údajům a ohrozit bezpečnost. Vzhledem k potenciálnímu zdroji tepla, ohně nebo emisí plynu se doporučuje dodržovat minimální vzdálenost 150 cm mezi těmito zařízeními a plynovými senzory. - V nevhodné výšce pro senzor: Každý typ senzoru, například senzor zemního plynu, má specifickou montážní výšku, která závisí na jeho zamýšleném použití a technických specifikacích. Je důležité dodržovat doporučení výrobce ohledně vhodné montážní výšky. Montáž senzorů zemního plynu v nevhodné výšce může vést k nesprávným údajům a ztrátě funkčnosti senzoru, a následně ke ztrátě bezpečnosti.
Nezapomeňte, že správná instalace senzoru je klíčem k zajištění správného provozu a přesných údajů. Vždy je dobré prostudovat si návod k použití senzoru nebo využít služeb odborníka, abyste se ujistili, že jsou senzory umístěny na správných místech.